Symbolem tohoto dne je květ vlčího máku, který vetknutý do klopy vyjadřuje úctu a vzpomínku na bývalé vojáky a bojovníky. Vlčí mák je symbolem válečných veteránů už od konce první světové války. Jeho červené květy v té době pokrývaly hroby padlých na západní frontě. Den veteránů se slaví v tento den jako připomínka data 11. 11. 1918, kdy byla podpisem příměří ukončena 1. světová válka.
11. listopad byl vybrán symbolicky, neboť toho dne roku 1918 v 11 hodin bylo ve vlakovém voze v Le Francport u severofrancouzského města Compiègne podepsáno příměří mezi Spojenci a Německem, jímž byly na západní frontě ukončeny boje 1. světové války. Hlavními signatáři příměří byli vrchní velitel spojeneckých sil maršál Ferdinand Foch a německý zástupce Matthias Erzberger. Tento den upozorňuje na život válečných veteránů i na to, že bychom neměli zapomínat na ty, kteří nasazují život za uchování míru.
Mezi veterány řadíme i policisty a další členy ozbrojených či bezpečnostních složek státu. Celá řada policistů i hasičů se účastnila bojů Velké války v zahraničních oddílech legionářů a teprve poté, po návratu do své vlasti, budovali moderní policejní a hasičský sbor. Policisté i hasiči se účastnili i bojů II. světové války a mnoho jich také padlo, např. při osvobozování Prahy. V moderní historii se i policisté účastní zahraničních spojeneckých misí.
Symbolem Dne veteránů se stal květ vlčího máku. Podle Asociace nositelů legionářských tradic (ANLET) květ máku, jako symbol vojáků zabitých ve válce, byl použit před více než 110 lety v Kanadě. Z této doby jsou známy záznamy korespondenta, který během napoleonských válek popisuje hroby vojáků z oblasti Flander, hustě porostlé vlčími máky. Dále se uvádí, že kolem roku 1920 Američanka Moina Michaelová použila tento symbol jako upomínku na životy zmařené v 1. světové válce. Zdá se, že k rozšíření vlčího máku jako symbolu zmařených životů vojáků nejvíce dopomohla báseň Ve flanderských polích kanadského podplukovníka Johna McCrae, chirurga armád Britského společenství národů. Ten sloužil na západní frontě, nedaleko belgického města Ypres. Byl otřesen a citově zasažen utrpením, které musel denně vídat, a proto v roce 1915 napsal svoji slavnou báseň. Vyjadřuje v ní žal nad zabitými spolubojovníky. Tuto báseň psal pouze pro sebe a zahodil ji. Jiný kolemjdoucí důstojník ji však zvedl a odeslal do Anglie.
NA POLÍCH VE FLANDRECH
PŘEKLAD BÁSNĚ JOHNA MCCRAE
Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.
My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.
Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.
Připnutím symbolického květu jako krev rudého vlčího máku si lidé po celém světě připomínají hrdinství vojáků a vzdávají jim úctu. Je to připomínka padlých, zmrzačených i přeživších.
Zdroj:
www.zzmv.cz
www.army.cz
