Dnes ve 22:48 dosáhlo Slunce nejjižnějšího bodu své pomyslné dráhy na pozemské obloze a začalo se vracet na sever. Nastal tak zimní slunovrat a začala astronomická zima. Tento den je nejkratší v roce a současně při něm Slunce dosahuje nejnižší polední výšky nad obzorem. Podle slovanské víry během noci vycházejí na svět nebezpečné síly a bytosti. 

Pozvolného prodlužování dne si všímají i pranostiky, některé se zachovaly dodnes - například Na Boží narození (25.12.) o kuří pokročení, Na Nový rok o slepičí krok, Na Tři krále (6. ledna) o krok dále či Na Hromnice (2. února) o hodinu více. Slunce zapadá později už od svaté Lucie, tedy od 13. prosince, později však vychází, takže se celková doba slunečního svitu neprodlužuje. Z toho vychází také dodnes používané úsloví "Lucie noci upije, ale dni nepřidá."

Doba slunovratu jako konce nekonečné tmy a obrazným i doslovným návratem světla do života bývá příležitostí k oslavám. V české kotlině ho v době předhistorické nejvíce slavili Keltové. Významným svátkem se stal i pro Slovany, kteří slavili zrození mladého boha Slunce - Dažboga neboli Božice. Vše začalo večer před tímto svátkem magickými rituály, které byly zaměřené hlavně na věštění. Rozkrajování jablíčka, házení střevíčku či lití vosku nebo olova se dochovala dodnes.

Původní slovanská víra hovoří o tom, že právě v magickou noc slunovratu nastává na Zemi chaos. V tuto dobu mizí hranice mezi světem a podsvětím, protože svět je bez Dažbogovy ochrany. Díky tomu se k nám mohou dostat nebezpečné bytosti, čerti a běsi. Jako ochrana před nebezpečnými silami sloužilo v minulosti zapalování ohňů. Ty byly páleny ve velkém pro celé vesnice. Kvůli církevním zákazům těchto tradic se postupně stáhly do domácnosti a skončily v podobě zapalování svíček.  

Zdroj: ČTK

Zdroj obr.: PXhere