Wiehlův dům je vžité označení pro novorenesanční dům ve Slaném, Wilsonově ulici čp. 560/5, situovaný na nároží Wilsonovy ulice a Divadelní ulice. Dům si pro svou potřebu v letech 1879–1880 postavil podle návrhu významného českého architekta 19. století Antonína Wiehla jeho bratr Julius Wiehl, profesor lesnické školy a úředně oprávněný zeměměřič ve Slaném. Autorem návrhů maleb a sgrafit na fasádě je rovněž Antonína Wiehla. Dům byl postaven na pozemku, který Julius Wiehl odkoupil. Dům je v současnosti ve vlastnictví Města Slaný. a je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.
Novorenesanční dům má sedm os a na každém nároží průčelí jednoosý nárožní rizalit. Ve střední ose průčelí nad vchodem je v prvním patře balkon. Nároží domu, okna a vchodové dveře na balkon zdobí rustika. Nad okny prvního patra a pod hlavní římsou je vlys, kde v černém pásu jsou vyškrabány sfingy nesoucí lyry, rostlinné a mytologické motivy. Autorem sgrafitová výzdoby a maleb je sám architekt Antonín Wiehl. Na fasádě jsou kombinovány barvy černá a hnědá. Na sgrafitech do Divadelní ulice připomíná stavebníka jeho jméno a doba stavby, který nesou sfingy. Profesi stavebníka symbolizuje zeměměřičské náčiní, sáhovka a úhelník. Na fasádě průčelí ve vlysu prvního patra rizalitů jsou další latinské nápisy odpovídající oblibě architekta v "mluvící architektuře". Tyto nápisy doplněné o zeměměřičské náčiní nesou opět sfingy. Jako sgrafito je provedeno i číslo popisné domu vyškrabané do černé omítky pod balkonem nad vchodovými dveřmi z Wilsonovy ulice. Antonín Wiehl architektonický návrh na bratrův dům zpracoval poté, kdy v Praze realizoval již pět činžovních domů. Dům ve Slaném však je v této řadě první, kde Wiehl navrhoval výtvarné řešení a sgrafita sám.
Stavbu domu zahájil v září 1879 a v lednu 1880 byl již dům zkolaudován. 13. února 1879 stavebník Julius Wiehl společně a jeho bratr architekt Antonín Wiehl na setkání s představiteli města Slaný a majiteli sousedních pozemků informovali o záměru. Stavba byla po vydání stavebního povolení zahájena 3. března 1879.
I když realizace Wiehlova návrhu byla poměrně rychlá, zpočátku probíhala s vážnými komplikacemi. Stavebník vedl spor s městem, protože mu byla stanovena omezení. Julius Wiehl se odvolal, avšak obecní zastupitelstvo, po vystoupení a návrh purkmistra Antonín Prügla, Wiehlovo odvolání většinou hlasů zamítlo. Stavebník v další fázi stavbě ignoroval upravené stavební povolení a v srpnu 1879 mu uložilo město Slaný pokutu ve výši 20 zlatých
Kolaudace nového domu proběhla v lednu 1880. Julius Wiehl zde bydlel pouze krátce. V roce 1890 je uváděn jako žadatel o povolení úprav domu jako vlastník lékař Leopold Wassermann. Sgrafitová výzdoba byla třikrát opravována a čištěna. Poprvé za druhé světové války v roce 1940, v roce 1977 ji opravoval restaurátor Alois Tintěra. V roce 2002 malby a sgrafita opravil restaurátor Lubomír Zeman v rámci oprav domu v letech 2002 – 2005.
Wiehlův dům je jedním z významných domů ve Slaném, který spoluvytvářel v 2. polovině 19. století Wilsonovu ulici jako hlavní třídu od náměstí do centra města.
Pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii města je Wiehlův dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek. Dům je v současnosti ve vlastnictví města Slaný, které financovalo jeho opravu v letech 2002–2005.
zdroj: wiki, archiv