ZAVŘIT

Dnes je 1. březen 2021, svátek má Bedřich

Vlastenec z Třebíze

23. 02. 2021 • 21:00

Václav Beneš se narodil 27. února 1849 jako třetí dítě Václavovi Benešovi a Kateřině roz. Baňkové. Z pěti dětí se jen Václav dožil dospělosti, ostatní umřely do věku jednoho roku, rodiče tedy na Václavovi velmi lpěli. Měli o syna pochopitelný strach, a proto ho nechtěli pouštět s dětmi ven, místo toho si vzal děti otec do dílny a vyprávěl jim pohádky, dával jim hádanky a početní úlohy. Podle dochovaných vyprávění byl otec výborný zpěvák a tzv. písmák, tedy člověk, který je znalcem Bible a většinou pochází z lidových vrstev. Benešovi měli doma hodně knih, ze kterých strejček Beneš, jak byl všemi lidmi z vesnice zván, velice rád při dlouhých večerech předčítával ze starých kronik. Co ale v malém Václavovi zanechalo asi největší vzpomínky a budoucí inspiraci pro jeho díla, byly večerní táčky, které se konaly u otce v krejčovské dílně.

 

Václav Beneš se při studiu projevil jako šikovné a nadané dítě. Jeho učitel Kytka na kvílické škole si všiml jeho schopností a v seznamu školních dětí k jeho jménu poznamenal: „Malé tělo, ale veliký duch v něm přebývá.“ Na nižším gymnáziu slánských piaristů byla vyučovacím jazykem němčina, proto dali mladého Beneše nejprve do čtvrté třídy a až když si němčinu osvojil, mohl být přijat do prvná třídy gymnázia. Mezi jeho nejvýznamnější a nejlepší kamarády patřil Jaroslav Vrchlický.

 

Benešovi chtěli, aby se z jejich jediného syna stal kněz. Roku 1866 byl přijat do arcibiskupského konviktu, začal si také zaznamenávat písně, pověry, zvyky. V této době začínaly vycházet jeho první povídky. Postupem času psal do většiny významných časopisů: do Lumíru, Světozoru, Zlaté Prahy, Národních listů, Květů, Čecha, Ruchu, Osvěty, atd. Po jeho pracích byla obrovská poptávka, Třebízský se jí tak moc snažil vyhovět, až se to začalo podepisovat na jeho zdraví. Kvůli pobytu v lázních, kde se léčil s revmatismem, musel opakovat ročník. Na kněze byl vysvěcen v roce 1875. Své vlastenecké nadšení šířil především během výuky dětí při jeho působení v Litni a Klecanech. Vyprávěl jim o Husovi, o Žižkovi, učil je zpívat národní písně.

 

Od roku 1878 se Václavův zdravotní stav v důsledku velkého množství povinností opět zhoršoval, jeho písmo se stávalo nečitelným a další ránou pro něj byla smrt maminky.

V úterý 3. června 1884 odjel z Klecan na léčení do Mariánských lázní k smrti unavený velký syn českého národa, pilný spisovatel, skromný kaplan s vlasy jak padlý sníh, vyčerpaný nadlidskou prací pro národ a jeho lid, z něhož vyšel,“ píše se v knize Josefa Peška Rodný domek, život a dílo Václava Beneše Třebízského. Zemřel ve 35 letech.

Český národ si byl jeho významu dobře vědom. Pohřebních obřadů v Mariánských Lázních se zúčastnily i školy a v Praze mu pak vystrojili velkolepý pohřeb, mnoho lidí doprovodilo Václava Beneše Třebízského z Týna na Vyšehrad, kde byl pohřben jako jeden z národních velikánů.

Sdílet článek:
Komentáře
Přidejte váš názor

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Přihlásit se
Koupit reklamu Reklama  •  
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním tohoto webu s jejich používáním souhlasíte. Další informace Souhlasím