Jak se Rytířům zase podařilo prohrát těsně doma

Už zase? Když domácí tým podle očekávání padne o gól, brzy to bude nová tradice.

Rytíři se opět pokusili přerušit sérii nezdarů, ale nakonec ji jen prodloužili – a to proti Karlovým Varům, u nichž neplatí žádné slitování.

V první třetině žádná hitparáda

Domácí zahájili s nadějí, ale brzy zjistili, že Varům chutná i led. Střely přicházely, šance byly – ale gól? Ten se vyhýbal jako slušný člověk frontě v úřadu.

Karlovy Vary naopak neplýtvaly, jednu přesně nasměrovaly do sítě a už vypadaly jako tým, co ví, co dělá.

Druhá třetina = škrt přes rozpočet

Rytíři se snažili, troubili, bušili hokejkou, ale brankář hostů spal ve střehu. Nebo nebyl unavený, těžko říct.

Hosté hrozili z protiútoků, občas i z přesilovky – a když se smějí tváří v tvář tvému gólmanovi, věz, že to bolí.

Třetí třetina rozhodla

Když už fanoušci skoro viděli vyrovnání, přišlo to – ale opačně. Varští si šli pro další bodík a Rytíři mohli akorát zaklepat na vrata plného bodu.

Domácí měli poslední šanci, útočili, tlačili – ale tlak naštípl, ne prolomil.

Chyběla proměněná šance, střely proletěly mimo, brankář hostů očividně četl noviny mezi tyčemi.

Obrana: chvílemi jak síťovina s dírou. Útočníci: snažili se, ale myslím, že jim na konci docházel dech i nápady.

Co říct na závěr

Těsná prohra zase přichází jako špatný vtip, který se nikdy nehne od jedné repeticí.

Rytířům zkrátka chybí ten jeden gól navíc, který by celou hru přehodil – zatím ale vítězí ten, kdo méně chybí.