Řisuty řekly větrníku ne. Lidé chtějí klid, ne turbíny za humny

isuty zažily volební víkend ve znamení větru. Ale ne toho, co vane přes pole – spíš větru z investorských plánů. Do urny padaly hlasy o tom, zda má v katastru obce vyrůst větrná elektrárna. Výsledek? Jasný průvan pro investory: většina hlasujících řekla NE.
Starostka Jitka Ryšavá nechala občany rozhodnout férově – rovnou dvě otázky a dvě obálky. V jedné varianta „jedna turbína přímo u nás“, v druhé „můžeme jednat s investory o nějakých větrnících obecně“. Voliči ukázali, že ani jedna představa jim nevoní.
Obavy byly tradiční – hluk, stíny vrtulí, změna rázu krajiny. A hlavně pocit, že krajina není stavební parcela. Větrná elektrárna za humny by podle místních ubrala víc než jen výhled.
Zastánci naopak připomínali peníze, které by z větrníků mohly plynout do obecní pokladny. Jenže kdo někdy zažil jednání o větrnících, ví, že slíbené miliony se umí rozplynout rychleji než severák nad Okoří.
A nejde jen o Řisuty. Podobné debaty se v poslední době rozfoukaly i jinde. Slánsko a okolí řeší obnovitelné zdroje, ale taky hledá rovnováhu mezi přírodou a penězi. Všude se opakuje stejný příběh: jedni vidí šanci na příjem a energii, druzí naopak ztrátu krajinného rázu a klidu.
Při čtení výsledků referenda se vnucuje otázka: není lepší energii šetřit, než ji draze chytat za lopatky? Solární panely a tepelná čerpadla už mění střechy Slánska na malé elektrárny. Možná je to cesta, která lidi neděsí a přesto přinese energii i peníze domů.
Referendum v Řisutech tak ukazuje jedno: když se mluví o krajině, nejde jen o megawatty, ale o domov. A domov si tady lidé hlídají.


