Slaný má s nohejbalem delší historii, než by leckdo tipoval. Už v šedesátých a sedmdesátých letech se tu pinkalo, i když prameny o tom mlčí tak urputně, až má člověk podezření, že se tenkrát hrálo načerno. Všechno stojí hlavně na vzpomínkách pamětníků, a ti vyprávějí o zápasech, kde sice nechyběla vášeň, ale zato chyběly dnešní výhody typu měkkého povrchu nebo slušného míče.
Skutečná moderní éra začala v roce 1987, kdy Josef Hrdina založil klub Nohejballino. Parta odtud se v roce 1991 překlopila pod křídla obnoveného Sokola a tím se začala psát kapitola dnešní slánské nohejbalové tradice. Začátky byly drsné jak pohled do tělocvičny po dětském tréninku. Hrálo se na asfaltu u bývalé mlékárny a všichni se tak nějak diví, že tehdejší bitvy skončily bez hromadných zlomenin.
Tým měl ale chuť růst. V roce 1989 se přihlásil do okresního přeboru, o rok později bral druhé místo a pokukoval po vyšší soutěži. Roku 1992 Slaný postoupil do krajského přeboru a v roce 2000 se mu splnil sen: kvalifikoval se do druhé ligy. Po krátkém pádu zase zpátky tam od roku 2017 stabilně působí a mezitím vychovává nové talenty. Dva licencovaní trenéři, Mgr. Jakub Beránek a Jan Šebesta, se starají o to, aby mládežnické týmy neodevzdávaly body zadarmo ani velkoklubům.
Disciplína singl se v nohejbale objevila v roce 1991 a nejdřív ji hráči brali asi tak nadšeně, jako když rodičům oznámíte, že budete žít z buskingu. Jenže doba se změnila a dnes má každý tým svého singlistu. Ve Slaném je to právě Jakub Beránek, domácí opora a hráč, který už pár extraligovým jménům zkazil večer. Pelikán, Mrákava, Hanus, Hron – těm všem dokázal vzít hlavu z obláčků. V roce 2021 skončil na mistrovství ČR čtvrtý a chyběl mu jediný míč, aby si sáhl na boj o medaili. Na druholigové úrovni dává soupeřům pocítit, že singl je jeho parketa, a teď má šanci ukázat to přímo doma.
Ve Slaném se v listopadu představí extraligoví hráči i mistři světa. Dorazí Lukáš Hron, legenda singlu, stejně jako žatecký Ondřej Vít, který světový titul získal už dvakrát a navíc s Beránkem pravidelně trénuje. To znamená, že publikum neuvidí jen výkony špičky, ale taky souboj hráčů, kteří se navzájem dobře znají a rozhodně si nic nedarují.
Tohle všechno dává slánskému mistrovství úplně jinou váhu. Není to jen turnaj. Je to vyvrcholení místní tradice, která se rodila na starém asfaltu u mlékárny, rostla přes okresní přebory a dostala se až k pořádání republikového šampionátu. A teď, když se nejlepší singlisté ukážou přímo v hale Háje, bude mít Slaný konečně možnost vidět naživo to, na čem tu parta nadšenců pracovala několik desetiletí.
