Solná stezka ožívá. Ve Slaném se jednalo o historii, která má dodnes sílu hýbat městy
V úterý 25. listopadu se ve slánském vlastivědném muzeu sešli lidé, kteří berou sůl vážněji než kdejaký kuchař. Do města dorazil česko-německý spolek Stará solná stezka Halle–Praha, aby jednal o budoucích projektech a připomněl, že obchodní cesty nejsou jen mapové čáry, ale někdejší tepny Evropy. Prezident spolku Hartmut Machts vedl jednání, kterého se za město Slaný zúčastnila Martina Kubánková z odboru kultury a památkové péče a ředitel muzea Jan Čečrdle. Kdo čekal nudnou akademickou poradu, šeredně se spletl. Tam, kde se probírá sůl, bývá živo, protože historie téhle bílé krystalické záležitosti je dramatičtější než kdejaký politický panel.
Stará solná stezka, kterou spolek oživuje, spojovala německé Halle a Prahu. Odtud se po staletí dopravovala sůl, tehdejší strategická komodita, kvůli níž se platily poplatky, stavěly cesty a občas se i lámaly vztahy. Ve Slaném se kupci zastavovali povinně. Ne aby obdivovali Slánskou horu, ale aby zaplatili ungelt a předložili své zboží k prodeji. Právo obchodovat zde potvrdil s typickou císařskou elegancí Karel IV. roku 1377. Tehdy se ještě věřilo, že když stát něco zdaní, všechno se uklidní. Nepřekvapí, že ani ve 14. století to nefungovalo tak hladce.
Jednání ve Slaném navázalo na dřívější spolupráci. Zástupci spolku se letos účastnili Husitských slavností, kde trpělivě předváděli postup získávání soli ze solanky. Divákům se tak nabídla nenápadná připomínka, že sůl nevzniká lusknutím prstů, ale docela tvrdou dřinou. Plány na rok 2026 proto nevypadají jako nostalgické vzpomínání, ale jako snaha dát solné stezce současnou podobu a propojit česká i německá města, která mají společnou historii, jen ji občas zapomínají.
Pro ilustraci celé problematiky není lepší místo než stálá expozice Království soli pod Slánskou horou. Muzeum ji pojalo moderně, pestře a s elegancí, která nemá nic společného s prachem archivů. Návštěvníci se tu dozví, proč se sůl kdysi rovnala moci, proč se z ní platily poplatky, a jak se z obchodní cesty postupně stala legenda, kterou teď spolek i muzeum znovu skládají dohromady. Expozice vysvětluje také přírodní stránku věci: geologii Slánské hory, vznik soli, rozdíl mezi solí kamennou a mořskou, i různé způsoby jejího získávání po světě. Muzeum tak dokáže návštěvníkům vysvětlit, že sůl není jen univerzální řešení všech chuťových problémů, ale fenomén, který doslova vytesal podobu regionu.
Kdo čeká, že prohlídka skončí suchým záznamem faktů, bude mít smůlu. Expozice nabízí modely, interaktivní prvky i sbírku zajímavostí od historických artefaktů až po geologické vzorky. Do toho všeho vstupuje příběh Slaného jako města, které už podle názvu stejně nikdy před solí neuteklo. A pokud by někdo chtěl vědět víc, muzeum má vše pečlivě sepsané na svých stránkách, kde je možné projít si celou expozici i informace o solné stezce krok za krokem: www.muzeumslany.cz.
Setkání spolku s představiteli města tak mělo jasný smysl. Historie Staré solné stezky je součástí identity Slaného a zpřístupnění této kapitoly veřejnosti je úkol, který má větší váhu než se zdá. Nejde jen o minulost, ale o schopnost pochopit, proč tu města vyrostla, jak fungovala a proč stojí za to o jejich příběhy pečovat. Pokud se podaří propojit aktivity spolku, města a muzea, může se Slaný stát jedním z viditelných bodů na mapě staré evropské cesty. Nejen jako místo, kde se kdysi platil poplatek, ale jako město, které vzalo svou historii do vlastních rukou a využívá ji k tomu, aby kulturní život nezůstal stát na místě, ale dál putoval po své vlastní, novodobé stezce.