Centrum města ožívá novými obchody, i když jinými, než na jaké byli Slánští zvyklí.

Soukenická ulice ve Slaném je po dlouhých měsících znovu otevřená. Město do ní nasypalo bezmála třicet milionů a výsledek je, řekněme, civilní. Nikdo neoslepne leskem nových dlaždic, ale konečně zmizely díry, o které si dřív lidé drásali nápravy i nervy. Chodníky jsou rovné, voda odtéká, a kdo tudy projíždí, už nemusí dělat slalom mezi výtluky. Slaný sice nezískal Champs-Élysées, ale aspoň už to nevypadá jako kulisy z postapokalypsy.

Jenže zatímco se stavělo a frézovalo, něco se ztratilo. Rekonstrukce trvala skoro rok, a to je pro drobné podnikatele věčnost. Někteří to neustáli. Baťa a Vinotéka u Jana Ámose zavřely definitivně. Parfumerie Zuzi skončila. Ateliér Jeleni nelení se přestěhoval. Různé příběhy, jeden výsledek: prázdné výlohy a ticho tam, kde dřív zněly dveřní zvonky.

Teď se ale Soukenická zvedá z kolen. Město zprovoznilo ulici a s ní se vrací i život, i když trochu jiný. Na místě Bati se připravuje nový nájemce – mluví se o Merhautově pekařství. Po parfumerii Zuzi nastoupí italské potraviny. A tam, kde býval ateliér, už stojí nová prodejna obuvi. Ironie osudu: Baťa je pryč, ale boty se prodávají dál. Jen bez loga a sentimentu.

Soukenická tedy není nová v tom smyslu, že by ohromila architekturou. Ale dá se po ní konečně projít suchou nohou a bez klopýtnutí. Výlohy se znovu plní, i když jiným zbožím, a město po letech rozkopaných ulic konečně vypadá, že mu srdce zase tluče.

Centrum města ožívá novými obchody. Jen staré obličeje u pultů už nehledejte.