„Jsem nemocný, je konec, ale neobávám se…“ Co odhalila tajemná obálka prvního prezidenta

V Lánech se 19. září 2025 rozpečetila obálka, která skrývala něco, co mnozí považovali za poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka. Vzácný dopis, či spíše zápis od jeho syna Jana Masaryka, který patřil mezi klíčové osoby meziválečného období, se po letech dostal na světlo.

Obálka, kterou Národní archiv obdržel už v roce 2005 od Antonína Suma, se v přímém přenosu otevřela za přítomnosti historiků. V čele stál Milan Vojáček, ředitel Národního archivu, a historička Dagmar Hájková. K otvírání se připojil i Tomáš Kotík, prapravnuk prezidenta Masaryka. Obálka obsahovala tři listy psané převážně v angličtině, celkem pět stran.

Text není psán Masarykem samotným, ale Janem Masarykem. Odborníci odhadují, že vznikl v létě roku 1934, a nikoli krátce před smrtí otce. Rukopis je obtížně čitelný. Text zní takto: „Jsem nemocný, vážně nemocný, je to konec, ale neobávám se. Budete pokračovat v práci. Víte jak, ale musíte být opatrní. Pozor. Ale víte, jak se chovat. A nemusím vám říkat nic více. Jsem neschopný, skutečně zcela neschopný.“

V dopise se rovněž objevují reflexe k politickým postavám i ke společenským otázkám své doby. Jan Masaryk používá označení „hlupák“ pro kněze a politika Andreje Hlinku, připomíná vztahy s Němci („dejte jim, co si zaslouží, ale ne více“) a kriticky mluví o lidech, kteří podle něj raději zůstávají nevzdělaní a hloupí. Nevyhýbá se ani úvahám o smrti – Masaryk vybízí, aby bylo po jeho skonu uspořádáno velké ctižádostivé „funus“ – pohřební obřad; i když v textu vyjadřuje pokoru: „Byl jsem stejně hloupý jako ti ostatní.“

Pro nás v Slaném – městě, které ctí českou historii a případné odkazy na Masarykovu osobnost – má tento objev zvláštní váhu. Připomíná nejen lidskou stránku prvního prezidenta: jeho obavy, nemoc, pochybnosti i pevné zásady. Jestliže Masaryk vzkazuje, že „budete pokračovat v práci“, můžeme to vnímat i jako výzvu: nerezignovat na demokracii, na vzdělání, na obyčejnou čest.

Význam této události není jen historický. Ukazuje, že i po letech může z archivu vystoupit hlas, který oslovuje naši dobu. Že myšlenky, které Masaryk prosazoval – odpovědnost, uctivost k pravdě, úsilí o svobodu – nejsou jen minulostí, ale směrnicí i pro současnost.