Když jsme loni psali, že „zmizely ikonické kříže ze Slánské hory a nahradí je kovové“, ozvalo se půl města. Jedni se báli, že dřevo nahradí studený plech bez duše. Druzí tvrdili, že moderní doba potřebuje moderní řešení. Teď je hotovo.
Slánská hora se po letech chátrání dočkala nové podoby. Původní dřevěné kříže, které byly symbolem místa i města, definitivně zmizely. Místo klasické obnovy přišel architektonický projekt. Ne jen výměna, ale kompletní změna výrazu. Na vrcholu hory teď stojí tři černé ocelové konstrukce – technicky propracované, vizuálně výrazné a rozhodně nepřehlédnutelné.
Autorem návrhu je architekt Jan Studený (YDS architekti). Kříže nejsou tyče, ale ploché ocelové desky s mezerami. Zepředu působí jako plný tvar, z boku mizí v krajině. Prostřední nejvyšší symbolizuje Krista, dva nižší lotry. Barva černá má odkazovat na čedičovou horninu, lom a industriální minulost regionu. Vysvětlení dává smysl. Na papíře to funguje. Otázka je, jestli to funguje na hoře.
Zatím to vypadá, že architekt mluví jiným jazykem než část veřejnosti. Pro něj je to „moderní interpretace tradice“. Pro řadu obyvatel je to „cizí objekt, který se do krajiny nehodí“. Jeden z komentářů to shrnul: „Co má společného s historií města pár sešroubovaných plechů?“
Zastánci projektu argumentují praktičností. Dřevo hnilo, muselo se natírat, vandalismus byl problém. Ocel vydrží desítky let bez údržby. Město ušetří. Jenže kříže nejsou lavička v parku. Jsou symbol. A symboly nemají být jen odolné, ale srozumitelné a přijímané těmi, kdo s nimi žijí.
Jak to architekt vidí
Podle architektonického ateliéru YDS architekti nejde jen o kříže. Projekt „Slánská hora – vyhlídkové lávky a mobiliář v rámci naučné stezky“ je komplexní zásah do celého vrcholu. Autory jsou Jan Studený a Pavlína Hlinovská. Návrh vznikl v roce 2022, realizace probíhá v roce 2024.
Cílem je vytvořit „novou vrstvu“ krajiny, která propojí duchovní symbol, přírodu a industriální dědictví regionu. Černá ocel není náhoda – má připomínat čedič, těžbu a hornickou historii. Kříže mají pracovat s optickou proměnlivostí: z jednoho úhlu jasný symbol, z jiného téměř neviditelná linie. K tomu přibudou lávky s výhledy, sjednocený mobiliář a upravená naučná stezka. Architekti mluví o interpretaci tradice současným jazykem. Slánská hora má být „dialogem mezi minulostí a současností“.
Co se změnilo doopravdy
Město říká, že cílem byla obnova symbolu. Ve skutečnosti došlo k přepsání identity. Kříže nejsou opravené, jsou jinak definované. To není detail. To je zásadní rozhodnutí. A ne každý má pocit, že o něm mohl být součástí.
Když jsme zveřejnili první článek o zmizení křížů, reakce byla obrovská. Lidé psali vzpomínky, fotky, emoce. Dnes, když stojí nové kříže, se to opakuje. Jen silněji. Protože teď už nejde o „co tam bude“, ale „co to znamená“.
Slánská hora vždy byla místem ticha, tradice a výhledu. Teď je taky testem toho, jestli město dokáže spojit minulost a moderní vkus, aniž by mezi nimi postavilo zeď. Zda modernizace může ctít paměť, nebo ji musí obětovat.
Nové kříže nezmizí. Buď se stanou novou ikonou, nebo symbolem odtrženého rozhodování. Možná si na ně jednou zvykneme. Možná jednou zase přijde dřevo. Ale jedno je jisté: kříže na Slánské hoře už nikdy nebudou neutrální. Staly se zrcadlem toho, jaké město Slaný vlastně je – a jakým chce, nebo nechce být.
Závěrem
Vážíme si autorského počinu architektů. Záměr je jako vždy precizní, koncept promyšlený a technicky dotažený. Není pochyb o tom, že jde o práci, která má ambici přesáhnout běžnou rekonstrukci. Přesto – dřevo je dřevo. A někdy právě to obyčejné, křehké a pomíjivé dokáže nést víc víry než celá tuna oceli. Možná našim potomkům bude jedno, jestli se my dnes hádáme o podobu křížů. Oni se pod nimi budou scházet, dívat se na město a říkat si, že ty kříže na Slandě jsou super!