Slaný se v pondělí 3. listopadu na chvíli stane staveništěm, ale jen proto, aby mohlo být zase o něco prázdnější. Na Masarykově náměstí a ve Velvarské ulici totiž proběhne demontáž výstavy Mikrosvěty sochaře Michala Trpáka, která po celé měsíce dělala město zajímavějším, než by leckdo čekal.
Opouštějí nás tedy tři podivuhodné bytosti – Mazlík, Virus a Velký závod – které se u nás usadily jako z jiného světa. A vlastně jsou: pocházejí z mikrosvěta, který běžně nevidíme, pokud zrovna netrávíme večery s mikroskopem.
Autor instalace, Michal Trpák, výtvarník, který si zřejmě nikdy neřekl: „Tohle by mohlo být moc odvážné.“ Jeho sochy z polyesteru a oceli vypadají jako kříženci mezi vědeckou ilustrací a snem po třech kávách. Futuristické, hravé, trochu děsivé – prostě ideální kombinace.
Po setmění navíc ožívaly světlem. Něco mezi sci-fi filmem a poetickým experimentem, kterým Trpák trefně připomíná, že i mikroorganismy mají styl. Mikrosvěty ve Slaném plnili svůj účel dokonale – nutili kolemjdoucí zvednout hlavu, přemýšlet a možná se i usmát.
Trpákovy tvory a tvary si člověk buď zamiloval, nebo se jich trochu lekl. Tak to má být. Umění, které se nikomu neplete do života, většinou nestojí za řeč. Mikrosvěty vyrostly mezi kašnou, fasádami a spěchem běžného dne, jako by připomínaly, že i polyester a ocel může mít fantazii.
Autor, známý svými neortodoxními nápady a schopností vdechnout duši i věcem, které by jinak končily v katalogu stavebnin, opět dokázal, že veřejný prostor nemusí být jen kulisou. Ve Slaném se na chvíli stal živým organismem.
A teď, když se sochy chystají zpět do ateliéru, nastává ta známá chvíle po koncertě: zůstane ticho, pár otisků v trávníku, pár skobiček na fasádě, a pár názorů, které by si zasloužily vlastní sochu. Protože i teď se ozývá tradiční sbor remcalů. Prý to sem nepatří, prý to kazí výhled, je to nevkusné. Inu, remcalové byli vždy. Vždy připraveni vysvětlit světu, že nová věc je špatná jen proto, že je nová.
Ale kdo se zastavil, podíval a aspoň na chvíli se nechal vtáhnout do Trpákova podivuhodného světa, ten ví, že Slaný mělo pár týdnů něco, co jiná města často nemají: odvahu nebýt nudná.
Takže díky, pane Trpáku. Vaše Mikrosvěty nám ukázaly, že i ve městě, kde se denně řeší spíš parkování, kluci z plakátu, a rozkopané chodníky, se dá chvíli přemýšlet o věcech větších než člověk – a ještě větších, než jeho představy.
