STŘÍPKY HISTORIE: Noční tah po střechách: Slaný jako scéna podsvětí od Jardy Kavalíra

Ve městě Slaný se šeptá o události, která se možná nikdy nestala — ale přesto jí nelze zcela ignorovat. Dva muži, kufr plný nářadí, noční výprava po střechách a pokladna, která mizí ve stínu — to je základ záhadného příběhu, jenž se předává dál jako napůl zpověď, napůl legenda. V roli hlavních postav se ocitají Jarda, kasař učedník a jeho nenápadný společník Vocílka. Byl to mistrovsky provedený čin… nebo jen mistrně vyprávěná fikce?

Jak to všechno začalo? Prof. Antonín Leopold ze slánského gymnázia jednou zabavil studentovi večerní školy knížku, kterou četl pod lavicí. Jak bylo jeho vášní, okamžitě ji přečetl, ale studentovi ji vrátil. Toho později litoval. Jedna kapitola totiž popisuje vyloupení záložny ve Slaném a v textu se vyskytovaly zajímavé slánské reálie. Pátral po knize. Později požádal o pomoc Libora Dobnera, historiografa a redaktora, dříve knihkupce v Kladně a také svého bývalého studenta, sběratele slanensií Jiřího Popoviče. Problém byl v tom, že pan profesor si sice pamatoval autora Jardu Kavalíra, ale název ne, jen podtitul Byl jsem kasařem. Právě Popovič nakonec na knihu narazil v online antikvariátu a dostal ji do Slaného. Pan profesor už v té době pobýval v Domově pro seniory ve Smečně, ale kopii mu dopravili. Libor Dobner napsal článek o nálezu do Slánských listů. Nezodpovězeno bylo a zůstává, jaký vztah měl autor k Slanému. Byl to okamžik tichého vítězství — spojení osudu, vášně a města, které nikdy nepřestalo šeptat své příběhy.

Obr.: pohlednice ulice Palackého ze sbírky Jiřího Popoviče.

V roce 1935 vydal Jaroslav František Němeček, (* 30.01.1901 † 17.05.1965) píšící kriminální romány pod pseudonymem Jarda Kavalir (pro mládež psal pod pseudonymem Jaroslav Jechl), román Tvář z podsvětí, který vychází z autentických zážitků pražského podsvětí. Tento reportážně laděný příběh nese silné rysy literární fikce i dobové reality a zahrnuje i kapitolu zasazenou do Slaného. Tento román také vycházel v časopise „Ahoj na neděli“ na pokračování (1935 č. 16-50) s ilustracemi Zdeňka Buriana – 38 kvašů – bohužel žádný se slánským motivem. A později, v roce 1939 v sešitovém vydání. Autor, působil jako novinář, svým romantickým stylem zachycoval kriminální zákoutí „Pražské galérky“ (lidé z pražského podsvětí). V příběhu ze Slaného se propojuje dramatická loupež s melancholií města — jeho nádraží, restaurace Hamburk, Slánská hora, tři kříže, Grand či zákoutí kolem Brodu jsou zachyceny s takovou detailností, že se město stává nejen kulisou, ale i živým aktérem vyprávění.

Libor Dobner v knize Slánské hospody uvádí, že na počátku 30. let měli Ungelt pronajatý manželé Tenopýrovi. Na tomto faktu je vidět, kde se protíná příběh s reálnými postavami. Další zajímavostí příběhu je, že lupiči přespali v hotelu Grand, z jeho půdy se přes střechu nynějšího Batelky dostali do záložny, kde je dnes Žabka.

Obr.: Budova původní Svépomocné záložny, která byla přepadena. Nynější potraviny Žabka.

Zápis v kronice, jako možná inspirace

„V noci na 20. ledna 1925 vloupali se neznámí pachatelé do budovy okresní politické správy ve Slaném, v jejíž přízemí se nalézá berní úřad. Dveře tohoto úřadu otevřeli paklíčem, pak vymáčkli sklo ze druhých dveří a otvorem přestřihli elektrické zvonkové vedení do bytu úřednického sluhy, a vnikli do místností úředních. Tam vyřízli vrchní obal ohnivzdorné pokladny již otevřeli a z ní uložený tam obnos v ten den náhodou nepatrný hotových 8.300 korun a kolky v ceně 17.000 kor. vybrali. Z registratury okr. politického úřadu na chodbě umístěné odcizili zabavenou pušku (lefošku) a po činu uprchli oknem na náměstí, využivše nahodilé tmy, povstalé poruchou na veřejném osvětlení.

Dle úsudku polic. znalců jsou pachately „odborníci“ z Moravy, kteří na více místech stejným způsobem pokladny vyloupili“ dle zápisu v kronice z roku 1925 to vypadá, že Jarda Kavalír svůj příběh sepsal dle reálné inspirace. 

Obr.: slánská kronika z roku 1925.

To nejlepší z kasařského příběhu

Vybrali jsme pro vás citace z již zmíněného kasařského příběhu, které se nejvíce vztahují ke Slanému nebo nás zaujaly svým kouzlem. Pokud máte čas a chuť, můžete si přečíst celý příběh v galerie.

Jarda, mladý člen podsvětí, dostává první samostatný úkol od svého šéfa Kravatičky: „Do toho Slanýho pojedeš, Jardo, sám…“

Je to jeho šance ukázat, že se osamostatnil. S parťákem Vocílkou vjíždějí „kočičími hlavami a lavóry na dlážděnou slánskou silnici, vedoucí od Brodu k náměstí.“ „Zaplať pánbu, že už je tý krasojízdy konec, řekl Vocílka. A doplnil: „Pojď Jardo na půlitr, na Hamburku maj dobrý pívo, máme to taky blízko do našeho hotelu, je to skoro naproti.“

Zeptal se Jarda: „Jak to, že se tady tak dobře vyznáš?“ „Dyž jsem dělával V *Michlovce, ale to už je dávno,“ ledabyle odpověděl: Vocílka

*(Továrna na motocykly Vilém Michl – Orion Slaný. Nedávno zbouraná pro Lidl za závorami.)

Obr.: Michlova továrna na motocykle, nákl. C. Chyský a A. Engst. Pohlednice ze sbírky Jiřího Popoviče.

„To si Slaňáci obstarali místo barometru… Dycky, dyž je řácky cejtit Brod, tak do dvouch dnů prší.“ „Slánský barometr je cejtit.“

„Napadlo mi, že je to takový Petřín v miniatuře. Slánská hora je krásně upravena. Uzounké cestičky, malebná zákoutí, tunýlky a výklenky vylámané do čediče zpestřovaly přirozenou krásu sadu.“

„Pod mýma nohama usíná město. Je klidné a hora stojí nad ním jako kamenná stráž. Tři kříže na jejím temeni připadaly mi jako hrozící prsty.“

„Pudem na ty věci, Jardo, nemyslíš?“, zeptal se Vocílka. doplnil: „A víš co, stavíme se ještě u Tenopýra v radnici. Musím si zavdat, aby se mi netřásla ruka.“

Jardova první kasařina nastala: „Přišla má chvíle, kdy stal jsem se vůdcem. Otevřel jsem kufr a vyndal nářadí. Budeš odmykat, poručil jsem mu.“

Na půdě byla spousta harampádí a prachu. „Hledal jsem vikýř. Jeho otvor objevil se v kuželu světla. To bude tůra pro tebe, politoval jsem Vocílku při pohledu na úzký otvor střešního okénka.“

Obr.: „U Brodu“ pohlednice ze sbírky Jiřího Popoviče. Na rubu pohlednice píše 2.5.1936 profesor slánského gymnázia Karel Eysselt svému kolegovi do Tábora: „Zobrazený ./. Brod po nové úpravě páchne zas!“

„Odemkl okamžitě, ale pak mrzutě se na mne obrátil: To jsou blbý vtípky, Jardo. Otevřeli jsme totiž dveře klosetu. Neubránil jsem se smíchu.“

„Potopil jsem ruku až do ramene do tresoru. Rozechvěl mne starý pocit při nahmátnutí peněz. Panečku, bylo tam dost.“

Vocílka mě pochválil: „Jardo, makáš prima, dělal si na tom akorát čtvrt hodiny.“ Řekl to s takovým obdivem, jako chválíme zdařilé dílo umělcovo.

„Vytahoval jsem na světlo další část kořisti. Balíček stokorun, dvě pětitisícovky, deset pětistovek a dvacet tisícikorun. Naposledy jsem vytáhl balíček stavebních losů a balík cenných papírů. Pamětliv Kravatičkova poučení: Jardo, brát jen cinkaninu nebo sklo, hodil jsem tento pro nás bezcenný poklad na zem.“

„Dostali jsme se do hotelu poměrně hladce. Všechny dveře jsme uzamkli. Odstranili jsme všechny stopy.“

„Nastrkal jsem peníze mezi nářadí do kufříku. Svlékli jsme se a vydal té noci poslední rozkaz: Lehnout a spát!“

Obr.: Tři kříže na Slánské hoře, pohlednice ze sbírky Jiřího Popoviče.

Zdroj: článek vytvořen ve spolupráci s Jiřím Popovičem, román „Tvář z podsvětí“ od Jardy Kavalíra, článek Libora Dobnera Slánské listy, ročník XX, číslo 18, 28.9.2012.

Zdroj pohlednic a knihy „Tvář z podsvětí“ od Jardy Kavalíra: ze sbírek Jiřího Popoviče.

Úvodní obrázek vytvořen za pomocí AI.