Když Královské město Slaný v září s patřičnou hrdostí oznámilo, že se na autobusovém nádraží chystá přistát moderní pojízdné informační centrum PID Point, znělo to jako vítězství pokroku nad papírováním. Konečně si člověk bude moci vyřídit Lítačku, dobít kupón nebo získat jízdní řád, aniž by musel cestovat do Prahy. Vypadalo to, že se do Slaného chystá kus metropole, a to rovnou na čtyřech kolech.
Jenže jak to tak bývá, technika se rozhodla, že bude mít poslední slovo. První slavnostní příjezd se neuskutečnil kvůli technickým potížím, a místo informačního centra tak zůstalo na nádraží prázdné místo a ozvěna ironických komentářů. Někteří Slánští si neodpustili poznámku, že technické potíže máme ve městě už dávno – jen se jim neříká porucha, ale systém.
Když se pak v říjnu oznámilo, že se PID Point přece jen rozjede, spustila se lavina komentářů. „Tohle by měla dělat pokladna na nádraží nebo úředník na městském úřadě,“ psal jeden. „A proč je tam tedy ta budova?“ ptala se jiná diskutující. Odpověď zněla suše: „Na WC, ale ke kterému se nedostanete.“
A právě tady se ukazuje slánský paradox: stojí tu budova, kterou nikdo nepoužívá, a tak musí přijet dodávka, aby suplovala to, co už dávno mělo fungovat. Lidé, kteří si nedokážou vyřídit záležitosti přes internet, si musí počkat, až jim do města přijede malá pojízdná kancelář – jednou za měsíc, pokud se tedy zase něco nepokazí.
Na druhé straně je nutno přiznat, že mobilní centrum může být užitečné pro ty, kdo nemají přístup k technologiím nebo dojíždějí jen občas. Jenže jak poznamenal jeden ze čtenářů, v kraji s desítkami tisíc obyvatel by možná stálo za to mít takové služby stálé, ne na otočku.
Zkrátka, PID Point do Slaného opravdu dorazil – aspoň na papíře, v harmonogramu a na sociálních sítích. Ve skutečnosti zatím spíš objíždí důvěru občanů stejně jako autobusy objíždějí rozkopané silnice.
A Infáček si při pohledu na tu scénu říká: pokrok je krásná věc, ale v královském městě Slaném se občas zasekne stejně spolehlivě jako dveře na tamních toaletách.