STŘÍPKY HISTORIE: Grandhotel Slaný a příběh jeho zrodu

Grandhotel Slaný, původně známý jako Grandhotel Kořán, byl po mnoho desetiletí významným centrem společenského, kulturního a politického dění ve Slaném. Jeho historie sahá až do počátku 20. století, kdy vznikl na místě bývalého zájezdního hostince U Bílého beránka, který byl ve druhé polovině roku 1930 zbořen.

Zrod Grandhotelu

V roce 1929 koupil hostinec s biografem Antonín Kořan za 651 000 Kč a následující rok předložil návrh jeho rekonstrukce. Bylo mu zadáno, aby upravil průčelí tak, aby ladilo s novorenesančním stylem Rudolfa Štecha. Hotel měl ve druhém patře 16 a ve třetím 18 hostinských pokojů s příslušenstvím. Kolaudace proběhla v roce 1930 a díky rekonstrukci získal hotel nový architektonický výraz, kterému dominuje zvýšené nároží.

Antonín Kořán z původní stavby zachoval trakt s velkým tanečním sálem, který už roku 1884 postavil Rudolf Štech. Stavbu nového hotelu provedl stavitel Robert Ehrlich. 29. srpna 1931 byl Grandhotel Kořán slavnostně otevřen pro veřejnost. Rychle se stal společenským centrem města, sloužil nejen jako ubytovací zařízení, ale také jako místo konání plesů, koncertů a různých společenských akcí.

Obr.: Pohlednice vydaná papírníkem Frant. Kubešem 19.8.1909 u firmy Josef Lederer & Rudolf Popper Praha, 1000 kusů za 40 korun, tiskovou technikou chromoglase. Přístavba hotelu Bílý beránek s tanečním sálem z roku 1884.

Změna vlastníků a rozvoj

Dne 30. listopadu 1932 přešel hotel do rukou manželů Josefa a Anny Barthových, kteří výrazně ovlivnili jeho další podobu. Název Grandhotel Kořán byl upraven a majitelé rozšířili své podnikání o provoz obou slánských kin – Humanita v areálu hotelu a Legion v restauraci Na Střelnici. Ve 30. letech se zde konaly významné kulturní akce, jako například společenský večer studentského spolku (1. dubna 1933), Živé noviny mladé generace čsl. národní demokracie (19. září 1933) či slavnostní rumunsko-československý večer pod protektorátem předsedy vlády Jana Malypetra (18. listopadu 1933).

„V roce 1939 přišli majitelé Grandhotelu se zajímavou novinkou. V prostorách pod hotelem nechali vybudovat lázně, které nahradily veřejné městské lázně, před několika lety zavřené a později zbořené, kde zatím vyrostl nový hasičský dům. Jednalo se o lázně v bazénu i vanové, lázně sprchové a parní. Otevřeny byly po celý týden mimo pondělí a hoteliérem v době jejich otevření (2. 10. 1939) byl Jaroslav Brož. Podle sdělení Jiřího Jiráta byl Jaroslav Brož následně z funkce vedoucího odvolán snad kvůli nedovolenému vyrábění kořalky,“ uvádí Libor Dobner v knize Slánské hospody.

Dne 30. května 1940 se zde uskutečnil koncert komorního orchestru „Lepší Slaný“, uspořádaný na podporu stejnojmenného hnutí, iniciovaného slánským továrníkem a později starostou Janem Jaroslavem Pálou.

Obr.: Pohlednice vydaná nakladatelstvím Orbis Praha v říjnu 1969, foto M. Sládek. Ze souboru 7 fotografií Restaurace Kladno – Slaný.

Válečné období a proměna Grandhotelu

Grandhotel zažil významné změny během druhé světové války. V roce 1941 byl přejmenován na Viktoria a stal se dějištěm politických akcí, včetně přednášky Českého svazu pro spolupráci s Němci (12. ledna 1941).

Vrátim-li se ve vzpomínkách o více než šedesát let zpátky, pak mi vytane na mysli v prvé řadě biograf Humanita (za války od 17.7.1941 přejmenovaný spolu s hotelem a přilehlou ulici na Viktoria), kam jsme chodívali v neděli odpoledne od dvou hodin na dětská představení. Vstup do biografu byl na konci tmavé široké chodby s pokladnou a vyvěšenými programy a obrazovými ukázkami promítaných filmů. Chodba, obecně známá pod názvem,, trouba“, se zavírala stahovací roletou až po skončení posledního představení. Byla hojně využívaná nejenom ke schůzkám a setkáním, ale i jako útočiště před náhlou nepohodou. Hned vedle,, trouby“ měl cukrárnu pan Horák, který měl sbírku mušlí,“ popsal ve vzpomínkách archeolog Václav Moucha.

S postupem války v dubnu 1945, kdy školy sloužily jako vojenské lazarety, poskytl Grandhotel svůj taneční sál pro účely vyučování žáků a ke konci války k ubytování německých uprchlíků. Po osvobození 21. května 1945 byl zabrán pro kuchyni štábu Rudé armády a 15. července téhož roku po nutných opravách opět uveden do provozu. Po válce hotel znovu získal jméno Grand a kino bylo přejmenováno na Stalingrad. V 50. letech se velký sál příležitostně stal veřejným lidovým tribunálem, kde probíhaly procesy s „nepřáteli lidu“.

Fotografie pro pohlednici pořízena někdy mezi červnem a červencem 1934, jak informuje transparent. Již jen Grand hotel, s vinárnou, lázněmi a s parfumerií s holírnou a česáním dam.

Znárodnění a socialistická éra

V roce 1948 přešel hotel pod správu státu, kdy ho vedli různě jmenovaní správci. V roce 1957 byl Grandhotel znárodněn a začleněn do podniku státního obchodu RaJ. V období socialismu se stal kulturním a společenským centrem, kde probíhaly taneční kurzy, koncerty, odpolední nedělní čaje a politické akce. Pořádaly se tu výstavy, přednášky,  předávaly se maturitní vysvědčení a výuční listy. Mezi významné rekonstrukce patřila přestavba v letech 1972–1974, kdy byla obnovena taneční podlaha, galerie a přistaven nový salónek. Mezi klíčové akce pořádané již od roku 1967 také v Městském centru Grand jsou Slánské jazzové dny. V loňském roce (2024) proběhl již 57. ročník. Jedná se o nejstarší festival svého druhu.

Obr.: Fotografie výstavy poštovních známek v hotelu Beránek (nyní Městské centrum Grand) ve Slaném v roce 1926.

Taneční mistři a jejich hudební doprovod

V Grand hotelu se během let vystřídalo mnoho tanečních mistrů, kteří zanechali svou stopu v srdcích tanečníků. Za války byl výraznou osobností Bedřich Hercl, který přinášel eleganci do těžkých časů. Dalším tanečním mistrem byl Dušan Konečný.  Na přelomu 60. a 70. let vedli taneční Antonín Hušák se sestrou Annou z Libušína, zatímco u klavíru doprovázel jejich kroky učitel Josef Richtr. V pozdějších letech se do vzpomínek tanečníků zapsal Pavel Horák. V aktuálních letech tanečníky provází Michal Cypris, kterého střídá Jitka Horáková s tanečním partnerem. Každá generace si pamatuje své mistry, a určitě i vy si na někoho rádi vzpomenete.

Soumrak Grandhotelu a jeho záchrana

Po roce 1989 se Grandhotel dostal do soukromých rukou, jeho funkce postupně upadala, až bylo kino, restaurace a jídelna v roce 1997 zrušeny. Budova postupně chátrala, ale díky taktické iniciativě starosty Ivo Rubíka se ji podařilo koncem roku 2002 odkoupit do majetku města. Po rozsáhlé rekonstrukci bylo 12. března 2004 slavnostně otevřeno Městské centrum Grand prvním plesem Královského města Slaný, který v tomto roce oslavil již 21. ročník.

Obr.: Fotografie Hotelu Grand před rekonstrukcí z roku 2004.

Grandhotel dnes

Grandhotel nadále zůstává symbolem historie Slaného. V přízemí budovy několik období sloužila Krušovická restaurace a další restaurační provozy. V současnosti slouží jeho prostory v 1. patře jako náhradní školní jídelna po dobu rekonstrukce jídelny Na Sadech. Přestože jeho funkce prošla dramatickými změnami, stále si uchovává svůj historický význam jako jedno z nejvýznamnějších kulturních míst města.

Zdroj obr.: Pohlednice a fotografie ze sbírky Jiřího Popoviče.

Zdroj: Slánské hospody od Libora Dobnera, článek vytvořen ve spolupráci s Jiřím Popovičem, publikace Městské centrum GRAND-Hotel GRAND historie a současnost vydaná v roce 2004 při příležitosti slavnostního otevření Městského centra Grand.