Ztracená a znovu nalezená: Příběh raně barokní Madony
Na příběh této raně barokní Madony jsme narazili při přípravě článku Slaný 2004, kdy jsme porovnávali staré pohlednice a fotografie se současným stavem. Na průčelí slánského klášterního kostela Nejsvětější Trojice dnes hledí z niky nádherná socha Panny Marie na půlměsíci s Ježíškem – vzácná socha, která prošla obdobím zapomnění i záchrany. Je zvláštní, že tato krásná Madona unikala pozornosti všech, nikde o ní není zmínka. Není známa její historie, na rozdíl od kamenných soch u kláštera. Její znovu rozzářená tvář, oživená díky péči odborníků, připomíná nejen hloubku našeho duchovního dědictví, ale i úsilí, s jakým lidé uchovávají krásu pro budoucí generace.
Historie zapomenuté krásy
Madona je raně barokní socha v nadživotní velikosti vyřezaná z lipového dřeva. Původně byla umístěna v nice kláštera a chráněna sklem, jak dokazují dobové fotografie. Podle informací Boženy Frankové byla před před rekonstrukcí kostela přenesena do kostela a opravena. To ale neodpovídá fotografii z doby oprav.
Až po roce 1996 ji karmelitáni opravili a vrátili na průčelí kostela – tehdy ovšem bez původního zasklení – údajně o něm nevěděli. Nechráněna před deštěm a sluncem chátrala.
Obr.: stav před restaurováním.
V roce 2013 byla sejmuta a o rok později restaurována akademickým malířem Jiřím Štorkem. Obnovená socha byla následně instalována, do upravené niky. Tentokrát i zasklena díky sklenáři Františku Čápovi ze Slaného a jeho zručnému kolegovi. V loňském roce byla opět opravena fasáda kostela. Celou zhruba stoletou historii zachycuje naše fotogalerie. Také s využitím fotografii ze soukromé galerie PhDr. Vladimíra Přibyla.
Obr.: Instalace do niky.
Práce restaurátora Jiřího Štorka
Restaurování sochy bylo precizní a obdivuhodně citlivé:
- Stav sochy: Polychromie byla na předních částech téměř vymytá, dřevo popraskané, ale ne napadené hmyzem či plísní. Socha byla složena z několika oddělitelných částí, což usnadnilo manipulaci.
- Odhalení historie: Restaurátor odhalil několik vrstev barevného pojednání – modrý plášť, červený šat, tmavé vlasy, světlý inkarnát. Pod tím byly fragmenty původní zlacené polychromie. Socha byla zjevně celá původně zlacená.
- Obnova barevnosti: Rozhodnutí padlo na obnovu mladší vrstvy, jelikož zlacení bylo pouze fragmentární. Použity byly olejové barvy, dvousložkový tmel, vodní lak a plátkové stříbro.
- Atributy: Žezlo a jablko byly zlaceny na lesk a opatřeny lakem, dvě kovové koruny dostaly zlacení na mixtion (lepidlo na zlato). Půlměsíc byl nastříbřen plátkovým stříbrem.
Ohlédnutí
„Vzpomínám na tu záchranu moc rád – od restaurátora, po skláře a karmelitány,“ napsal nám pan Vladimír Přibyl. Jeho slova zachycují nejen faktické detaily, ale i hluboký citový vztah ke kulturnímu dědictví, které bylo zachráněno před definitivním zničením.
Obr.: stav po restaurování a zasklení.
Zdroj fotografií: Restaurátorská zpráva Jiřího Štorka, fotogalerie Václava Přibyla, Jiří Popovič
Zdroj: článek vytvořen ve spolupráci s Jiřím Popovičem, Vladimírem Přibylem a Boženou Frankovou. Informace čerpány z restaurátorské dokumentace Jiřího Štorka.