Zlonice mají pivovar, který za pět století viděl nejen císaře, ale i všechny možné lidské omyly. Obec ho před časem prodala s jasnou podmínkou: do tří let od převzetí se v něm musí znovu vařit pivo. Jinak má městys právo koupit objekt zpět. Férový obchod, který měl ochránit veřejný majetek a zároveň nastartovat renesanci místa, jež kdysi patřilo k chloubám regionu.
A dlouho to skutečně vypadalo nadějně. V listopadu 2024 přinesl Infáček článek „Práce ve zlonickém pivovaru běží“, který ukazoval stavební ruch, přítomné technologie a jasný plán výroby. O pár měsíců později, 14. srpna 2025, jsme psali, že se „Zlonický pivovar probouzí k životu“ a že majitelé slibují spuštění provozu po desetiletích ticha. V té době se zdálo, že podmínka tří let je splnitelná a že konečně přichází chvíle, kdy starý pivovar přestane být jen kulisou.
Pak ale přišlo období, které připomíná zavřenou spilku. Majitelé přestali komunikovat, na dotazy redakce už delší dobu neodpovídají a veřejnost tak místo jasných informací dostává jen kusé zprávy zprostředkované starostou. A to je přesně ta chvíle, kdy optimismus začíná kráčet směrem k východu.
Do toho vstoupila insolvence společnosti Revival of the Titanic s.r.o., která objekt vlastní a provozuje pivovar PANACZECH. Ne, insolvence sama o sobě ještě není rozsudek, ale je to červená kontrolka, která se rozbliká přesně ve chvíli, kdy už máte dost i těch oranžových. Když firma v úpadku drží areál s právně vázanou podmínkou, že musí rozjet výrobu, vzniká jednoduchá rovnice: buď se projekt zázračně vzpamatuje, nebo se spustí mechanismy, které nikdo z místních nechtěl vidět.
Městys Zlonice má přitom poslední ověřené informace z konce srpna. Od té doby ticho, žádné odpovědi, žádné detaily o postupu prací. Obec by se proto měla účastnit insolvenčního řízení, aby ochránila své právo na zpětný odkup. Je to krok, který si situace vynucuje, protože jinak by budoucnost jednoho z nejcennějších objektů v obci byla ponechána výhradně na rozhodnutí věřitelů a insolvenčního správce.
A teď to hlavní: co se stane, pokud tříletá lhůta uplyne a pivo se ve Zlonicích neobjeví ani na dně sudu. Teoreticky je to jednoduché. Obec může objekt odkoupit zpět. Prakticky to ale bude mnohem těžší. V insolvenci už o majetku firmy nerozhodují její vlastníci, ale správce, věřitelé a soud. Právo na zpětný odkup tím může projít mnohem složitější zkouškou, než si kdokoliv při podpisu smlouvy dokázal představit.
Všechno to ticho a právní mlha navíc ostře kontrastují s nadšením, které provázelo první měsíce projektu. Když jsme tehdy psali o obnově pivovaru, bylo to na základě reálných kroků a viditelného pokroku. Dnes se ale situace posunula do fáze, kdy už nestačí jen čekat. Pokud má pivovar skutečně vstát z popela, někdo musí konečně říct, co se uvnitř děje, jaké jsou plány a jestli je vůbec možné dodržet závazek vůči obci.
Zlonický pivovar je víc než kus historie. Je to test toho, jestli se dá rozumně zkombinovat veřejný zájem, podnikatelský záměr a jasná smluvní pravidla. Ať už příběh dopadne jakkoli, jedno je jisté: tři roky uběhnou rychle. A nad pivovarem se teď opravdu stahují mračna.
Vedení pivovaru, až na jednu vyjímku, nekomunikuje. A to ani na opakovanou výzvu. Jsme tedy v kontaktu s vedením obce, a celou situaci budeme sledovat.
Nicméně náš společný sen o oživlém Zlonickém pivovaru asi zatím zůstane snem.
