Útulek Bouchalka zůstává tématem, u kterého emoce běhají rychleji než úřední razítka. A v posledních dnech to platí dvojnásob. Kolem zařízení se znovu zvedla silná vlna kritiky, výzev k bojkotu a veřejného tlaku na města, která mají v Bouchalce umístěné psy nebo s útulkem spolupracují.
Jedním z nich je i Slaný. A právě proto nyní město vydalo další stanovisko, v němž zdůrazňuje, že situaci kolem útulku nepouští ze zřetele. Podle aktuální informace jsou v Bouchalce umístěni dva psi ze Slaného, z toho u jednoho probíhá adopční proces. Oba mají být zveřejněni na webových stránkách útulku a podle zjištění města jsou v dobrém stavu. Město uvádí, že odbor životního prostředí situaci průběžně sleduje v rámci smluvního vztahu s útulkem.
A tady je potřeba držet hlavu chladnou. Bouchalka rozhodně není útulek bez otazníků. Kolem jejího fungování se dlouhodobě objevují vážná podezření, včetně obvinění ze špatné péče o zvířata, sporných rozhodnutí a praxe, která veřejnost oprávněně znepokojuje. Právě proto se věcí zabývá Krajská veterinární správa i Policie ČR. Jenže dokud šetření běží, je rozdíl mezi tlakem na transparentnost a veřejným pranýřem.
Město Slaný už v březnu informovalo, že na situaci reagovalo zpřísněním kontrol. Odbor životního prostředí tehdy provedl dvě namátkové kontroly bez ohlášení, zaměřené hlavně na psy umístěné za město. Podle tehdejšího vyjádření místostarosty Pavla Rubíka byly kontrolována všechna umístění psů ze Slaného, jejich zdravotní stav byl vyhodnocen jako dobrý a podmínky jako odpovídající. Město zároveň zjistilo, že někteří psi nejsou zveřejněni na webu útulku, a vyzvalo provozovatele k nápravě.
To je důležitý detail. Slaný tedy netvrdí, že kolem Bouchalky žádný problém není. Tvrdí spíš to, že své psy kontroluje, komunikuje s příslušnými orgány a nechce dělat rozhodnutí podle facebookového bubnu. Ten umí být hlasitý, ale na rozdíl od veterinářů, policie a úřadů nenese odpovědnost za důkazní řízení, smlouvy, kapacity jiných útulků ani konkrétní zvířata.
A právě kapacity jsou další nepříjemná část celé věci. Město už dříve uvedlo, že možnosti alternativního umístění psů v regionu jsou omezené, zvlášť pokud jde o psy hůře umístitelné nebo takzvaná bojová plemena. Pokud by kontroly veterinární správy, policie nebo města prokázaly závažná pochybení, Slaný deklarovalo, že bude jednat i se vzdálenějšími útulky mimo region.
Jinými slovy: ono to není tak jednoduché, že se pod příspěvek napíše „okamžitě pryč z Bouchalky“ a pes se do pěti minut teleportuje do ideálního útulku s volným kotcem, zkušeným personálem a adopční frontou až za roh. Kéž by. Realita bývá méně romantická a podstatně zubatější.
Zároveň ale platí, že veřejný tlak má v podobných kauzách své místo. Bez něj by některé věci možná zůstaly ležet pod kobercem tak dlouho, až by se z toho koberce stal pelíšek. Aktivisté a lidé, kterým není osud psů lhostejný, mají právo se ptát, upozorňovat a požadovat vysvětlení. Jen by se přitom neměla ztratit hranice mezi kontrolou veřejné moci a davovým soudem.
Stanovisko Slaného tak působí především jako obrana proti zjednodušenému obrazu, že kdo má psa v Bouchalce, automaticky selhává. Tak jednoduché to není. Město má povinnost své psy hlídat, kontrolovat smluvního partnera a reagovat na zjištění příslušných orgánů. Zároveň by ale nemělo čekat se založenýma rukama, pokud by se objevily nové závažné skutečnosti.
V tuto chvíli tedy platí: Bouchalka zůstává pod dohledem, prověřování pokračuje a Slaný říká, že své psy kontroluje. Není to tečka za kauzou. Je to spíš čárka uprostřed věty, která se zatím píše dost nervózním rukopisem.
A protože jde o psy, nikoli o politickou přestřelku, bylo by dobré, aby z celé věci nakonec vyšli vítězně právě oni. Ne provozovatelé, ne aktivisté, ne radnice, ne sociální sítě. Psi. Ti jediní si k tomu totiž nemohou napsat status.
