Sedmnáctý listopad: Co pro nás dnes znamená svoboda? Před 37 lety se o ni přihlásili i lidé ve Slaném

Pátek 17. listopadu 1989 vypadal ve Slaném zpočátku jako docela obyčejný den. V hotelu Grand právě začínal 23. ročník Slánských jazzových dnů. Lidé přišli za hudbou, setkat se s přáteli a užít si víkend.

Jenže z Prahy začaly přicházet znepokojivé zprávy.

Na Národní třídě bezpečnostní složky brutálně zasáhly proti studentskému průvodu. Zatímco oficiální sdělovací prostředky události zlehčovaly, hudebníci přijíždějící do Slaného přiváželi svědectví o tom, co se v hlavním městě skutečně odehrálo.

Podle historických vzpomínek zveřejněných ve Slánských listech se informace šířily mezi návštěvníky jazzového festivalu a dostávaly se dál mezi obyvatele města.

Zajímavou roli sehrál také slánský rodák Stanislav Berkovec, tehdejší rozhlasový moderátor. V pořadu Mikrofórum odvysílal reportáž Martina Vondráčka z Národní třídy. Patřila k prvním zprávám o zásahu, které se dostaly do vysílání domácího rozhlasu.

Zprávy, které měly zůstat pod kontrolou režimu, si začínaly nacházet vlastní cestu k lidem.

Studenti slánského gymnázia se přestali bát

V pondělí 20. listopadu už bylo jasné, že se děje něco mimořádného.

Studenti Gymnázia Václava Beneše Třebízského místo běžného začátku vyučování zůstali v prostorách školy a na schodištích se zapálenými svíčkami. Chtěli mluvit o událostech v Praze a dát najevo svůj postoj.

Mezi tehdejšími studenty třetího ročníku byl také dnešní slánský starosta Martin Hrabánek.

Listopadové události den po dni zaznamenávala do školní kroniky profesorka Olga Judlová. Její zápisky se staly cenným svědectvím o atmosféře tehdejších dnů.

Dne 24. listopadu se před gymnáziem uskutečnilo shromáždění, při němž zazněla také píseň Jednou budem dál. Studentům přišla dodat odvahu herečka Bára Hrzánová.

Dnes se může zdát zapálená svíčka nebo společně zazpívaná píseň jako drobnost. Jenže tehdy nikdo nevěděl, jak se režim zachová. A právě v tom spočívala odvaha těchto mladých lidí.

Také slánské náměstí se stalo místem změny

Dalším důležitým okamžikem byl 27. listopad 1989, kdy se v Československu uskutečnila generální stávka.

Podle vzpomínek publikovaných v městském zpravodaji Slánská radnice se na slánském náměstí sešlo přibližně 300 lidí. Účastníci veřejně podpořili požadavky studentů a společenské změny.

Po generální stávce začalo ve Slaném vznikat místní Občanské fórum. Postupně se propojovaly iniciativy z podniků, škol a dalších pracovišť.

Jeho představitelé usilovali o dialog s tehdejšími představiteli města a o otevření veřejné správy lidem mimo dosavadní mocenské struktury.

Demokracie se tak nerodila pouze v Praze. Rodila se i při rozhovorech v bytech, ve školách, na pracovištích a na náměstích menších měst.

Také ve Slaném.

Svoboda není jen možnost cestovat a říkat, co si myslíme

Od listopadu 1989 uplynulo 37 let.

Dnes můžeme svobodně cestovat, podnikat, volit své zástupce, veřejně kritizovat vládu nebo vedení města. Můžeme číst různé noviny, sledovat různá média a vytvářet si vlastní názor.

To všechno jsou věci, které před listopadem 1989 buď nebyly možné, nebo byly výrazně omezené.

Jenže svoboda má ještě jednu stránku, o které se někdy mluví méně.

Svoboda znamená také odpovědnost.

Odpovědnost za vlastní rozhodnutí, za slova, která vypouštíme do veřejného prostoru, i za to, jak zacházíme s lidmi, kteří mají jiný názor.

Svoboda projevu neznamená, že s námi musí ostatní souhlasit. Znamená, že můžeme svůj názor vyslovit, stejně jako ho druzí mohou kritizovat.

Demokracie zase neznamená, že ve volbách vždy zvítězí ten, komu fandíme. Znamená, že o veřejných záležitostech rozhodují občané prostřednictvím svobodných voleb a že existují pravidla, podle kterých lze moc kontrolovat a měnit.

A právě schopnost přijmout rozdílné názory, respektovat pravidla a současně se nebát kritizovat patří k důležitým zkouškám demokratické společnosti.

Co by si o dnešku mysleli studenti z roku 1989?

Zkusme si představit, že by se tehdejší studenti slánského gymnázia mohli podívat o 37 let dopředu.

Viděli by město, ve kterém se svobodně volí zastupitelstvo. Město, kde mohou občané veřejně diskutovat o rozhodnutích radnice, zakládat spolky, pořádat protesty nebo vydávat vlastní noviny.

Možná by měli radost.

Možná by je ale překvapilo, s jakou samozřejmostí dnes některé svobody přijímáme. Jak snadno se dokážeme pohádat kvůli odlišnému názoru. A jak často zaměňujeme svobodu za přesvědčení, že právě náš pohled na svět je jediný správný.

Přitom právě možnost nesouhlasit byla jedním z důvodů, proč lidé v listopadu 1989 vyšli do ulic.

Svoboda začíná i v našem městě

Nemusíme přemýšlet jen o velké politice.

Svoboda se projevuje také v každodenním životě Slaného. V tom, zda se občané zajímají o rozhodování zastupitelstva. Zda mají přístup k informacím. Zda se nebojí upozornit na problém. A zda jsou ochotni naslouchat také těm, se kterými nesouhlasí.

Demokracie totiž není jen událost, která se odehrála v listopadu 1989.

Je to způsob, jakým spolu žijeme dnes.

A nefunguje sama od sebe. Potřebuje občany, kteří se zajímají, ptají se a dokážou nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

Sedmnáctý listopad není jen vzpomínka

V úterý si znovu připomeneme studenty z let 1939 a 1989. Ty první, proti nimž zasáhla nacistická okupační moc, i ty druhé, jejichž protest pomohl otevřít cestu k pádu komunistického režimu.

Připomeneme si svíčky, klíče, zaplněná náměstí a naději, která tehdy spojovala lidi napříč společností.

Ale možná bychom si měli položit ještě jednu otázku.

Kdybychom dnes museli za svobodu znovu něco obětovat, byli bychom ochotni?

Před 37 lety si podobnou otázku museli položit i studenti slánského gymnázia, lidé na našem náměstí a další obyvatelé města.

A mnozí z nich našli odvahu odpovědět svým jednáním.

Dnes už nemusíme stát se svíčkou na školním schodišti a čekat, zda proti nám zasáhne režim.

Můžeme svobodně mluvit, psát, rozhodovat a nesouhlasit.

Možná právě proto stojí za to nezapomenout, že to tak nebylo vždycky.