Zkouška ohňostroje odhalila víc než jen výšku rány

Stačí jeden příspěvek města o zkušebním odpalu ohňostroje a Facebook se znovu promění v učebnici moderní komunikace. Tedy přesněji řečeno v učebnici toho, jak komunikace vypadat nemá.

Město Slaný oznámilo jednorázový zkušební odpal ohňostroje. Ne kvůli rozmaru, ne kvůli „za každou cenu ohňostroj“, ale proto, že se změnil zákon a je nutné ověřit, zda a kde je vůbec možné tradiční novoroční ohňostroj uskutečnit. Informace věcná, stručná, vysvětlená. Přesto se pod ní během chvíle objeví desítky reakcí, které spolu nemají společného skoro nic kromě jedné věci: nespokojenosti.

Facebookové diskuse dnes zřídka připomínají výměnu názorů. Spíš fungují jako veřejná nástěnka frustrací. Jeden komentář řeší zvířata, druhý chodníky, třetí plovárnu, čtvrtý ekologii, pátý navrhuje videomapping a šestý už ani netuší, na co vlastně reaguje. Původní téma se rozpadá během několika minut a zůstává jen pocit, že „něco je špatně“, i když už nikdo přesně neví co.

Zajímavé je, jak krátkou paměť tahle komunikace má. Ještě před pár dny se město kritizovalo za to, že „nic nedělá“. Teď, když se snaží zachovat tradici, která má pro řadu lidí význam a kterou ohrožuje nová legislativa, je to opět špatně. Facebook si pamatuje maximálně poslední příspěvek. Kontext se nehodí, tak se vynechá.

Novoroční ohňostroj přitom není jen několik minut hluku a světel. Pro mnoho lidí je to symbolický začátek roku, chvíle setkání, pocit sounáležitosti. Právě tyhle drobné rituály drží město pohromadě víc než nekonečné online debaty o tom, co by se „mělo“ a „nemělo“.

Problém Facebooku není v tom, že by tam lidé měli různé názory. To je v pořádku. Problém je v tom, že se z komunikace vytrácí ochota poslouchat, chápat souvislosti a připustit, že svět není složený jen z jednoho správného pohledu. Remcat je snadné, stojí to pár vteřin a žádnou odpovědnost. Přemýšlet, ptát se a hledat řešení je práce. A práce se na sociálních sítích moc nenosí.

Možná by stálo za to si občas připomenout, že za městským profilem nesedí anonymní algoritmus, ale lidé. A že veřejný prostor, i ten digitální, se netvoří jen názory, ale i způsob, jakým je říkáme.

A možná by nám všem prospělo, kdybychom místo dalšího rozhořčeného komentáře zkusili občas napsat i něco obyčejně lidského. Facebook by to možná nepřevrátilo naruby. Ale město i debaty kolem něj by to udělalo o něco snesitelnějšími.