Slaný v roce 1602, děti zachraňující krajinu a jeden rodák, který dobyl Brazílii

Slaný má jednu zvláštní vlastnost. Člověk tu žije celý život, chodí kolem hradeb, kopců a domů, a přitom vůbec netuší, co všechno se pod povrchem skrývá. Muzeum teď připomíná, že historie není zaprášená vitrína, ale docela živá záležitost, jen je potřeba ji umět ukázat.

Nejnovějším důkazem je mobilní aplikace Slaný 1602. Nejde o žádné klikání nad mapou, ale o plnohodnotnou virtuální procházku městem v době, kdy mělo hradby, brány a sebevědomí královského města. Člověk se může rozhlédnout po zaniklých branách, nahlédnout do barbakánu Pražské brány, postát na náměstí nebo se podívat na město ze Slánské hory. Všechno ve 3D, srozumitelně a bez učebnicového mentorování. Bonus navíc jsou dobové postavy místních obyvatel, kteří připomínají, že Slaný netvořily jen zdi, ale hlavně lidi.

Z historie zpátky do současnosti, konkrétně na Netovickou stráň. Místo, které by klidně mohlo dál zarůstat křovinami a nikoho by to netrápilo. Jenže místo toho se do práce pustily děti ze třetí základní školy, s pomocí lektorů a ochranářů. Čistí, sekají, učí se, že krajina není samozřejmost. Muzeum k tomu pořádá přednášku, která ukáže, že ekologie nemusí být módní heslo, ale normální práce s rukama od hlíny. A že někdy jsou největší hybnou silou ti nejmenší.

Slaný má zvláštní talent skrývat vlastní příběhy přímo před očima svých obyvatel. Chodíme kolem míst, kde se psaly dějiny, a bereme je jako kulisu. Vlastivědné muzeum teď připomíná, že minulost města není mrtvá ani nudná, jen potřebuje trochu moderního světla.

Jedním z nejviditelnějších příkladů je nová mobilní aplikace Slaný 1602. Pomocí virtuální reality vrací město do doby, kdy mělo hradby, brány a jasně čitelný půdorys královského sídla. Aplikace nabízí osm zastavení s plnohodnotným 360stupňovým pohledem, ať už jde o zaniklé městské brány, barbakán Pražské brány, náměstí nebo pohled ze Slánské hory. Nejde jen o efektní obrázky, ale o promyšlenou rekonstrukci, do které jsou zakódované informace o podobě města na konci středověku. Novinkou jsou i dobové postavy Slaňáků, kteří připomínají, že dějiny nejsou jen architektura, ale i každodenní život.

Aplikace je zdarma ke stažení pro Android i iOS pod názvem „Slaný 1602“ a další informace jsou dostupné na webu muzea na adrese
https://www.muzeumslany.cz/…-mesto-slany-z-roku-1602
Plakát k projektu, který je součástí zpravodaje, už na první pohled napovídá, že nejde o školní pomůcku, ale o vizuálně silný zážitek.

Únorový program muzea ale nekončí u historie. Pozornost se obrací i ke krajině na okraji města. Projekt Netovická stráň ukazuje, že i zdánlivě zapomenuté místo může znovu ožít, když se mu někdo věnuje. Žáci 3. základní školy se pod vedením lektorů zapojili do programu Patronáty a pustili se do čištění stráně od náletových dřevin a přerostlé trávy. Ne teoreticky, ale rukama. O tom, jak spolupráce s ochranáři funguje, jaké přírodní poklady lokalita skrývá a co s ní bude dál, se bude mluvit na přednášce ve středu 18. února od 17 hodin v malé galerii muzea. Vstupné je dobrovolné.

Plakát k přednášce Netovická stráň jasně říká, že nejde o akademickou debatu, ale o příběh konkrétního místa u Slaného. Podrobnosti jsou k dispozici na
https://www.muzeumslany.cz/prednasky/projekt-netovicka-stran

Další únorová přednáška míří do mnohem citlivější oblasti našich moderních dějin. Čtyři proti Kremlu připomínají ostudné hlasování československého parlamentu v říjnu 1968, kdy se rozhodovalo o legalizaci sovětské okupace. Publicista Pavel Hlavatý se vrací k otázce, proč se režim vytvořený po roce 1948 začal v šedesátých letech rozpadat, co následovalo po invazi armád Varšavské smlouvy a kdo byli čtyři poslanci, kteří se nebáli hlasovat proti. Přednáška se koná v sobotu 21. února od 14 hodin v malé galerii muzea, opět se vstupným dobrovolným.

Výrazný plakát spolku Wotrubia, který je ve zpravodaji otištěn, vizuálně podtrhuje vážnost tématu a odkazuje na dobu, kdy odvaha nebyla samozřejmost. Více informací je na
https://www.muzeumslany.cz/prednasky/ctyri-proti-kremlu

Zpravodaj pak nabízí i pohled daleko za hranice města i republiky. Slánský rodák Jan Zach, sochař, malíř, designér a pedagog, se symbolicky vrací do Brazílie. Právě tam prožil jedno z nejvýznamnějších období své tvorby poté, co emigroval před nacistickým a komunistickým režimem. Spolupracoval s Oscarem Niemeyerem, vystavoval se jmény jako Alfred Kubin, Victor Vasarely nebo Alexander Calder a zanechal stopu, na kterou se nezapomnělo.

Velvyslanectví České republiky v Brasília ve spolupráci s muzeem a Casa Stefan Zweig připravuje průřezovou výstavu o Zachově životě a díle. Zahájena bude na konci ledna 2026 v Petrópolisu, poté se přesune do Cataguases, Ria de Janeira a také do hlavního města Brasília. Plakát výstavy, otištěný ve zpravodaji, s portrétem Jana Zacha a jasně daným datem zahájení dává tušit, že nejde o regionální vzpomínku, ale o mezinárodní kulturní událost.

Podrobnosti k výstavě jsou dostupné na
https://www.muzeumslany.cz/aktuality/slansky-rodak-jan-zach-se-vraci-do-brazilie

Zpravodaj uzavírá drobná výzva k pátrání po staré zimní fotografii Slaného, nalezené v muzejní fototéce. I to je připomínka, že historie není hotová a že každý může přispět malým střípkem do většího obrazu.

Únor v muzeu tak ukazuje Slaný jako město, které má co vyprávět.