Střípky historie

Ve slánském muzeu se 25. listopadu sešli zástupci česko-německého spolku Stará solná stezka Halle–Praha, aby společně s představiteli města debatovali o budoucích projektech a oživení dávné obchodní trasy, která kdysi přiváděla do regionu moc, peníze i slanou příchuť historie. Kontakty se prohlubují, plány přibývají a Slaný znovu potvrzuje, že jeho jméno není žádná náhoda.

V sedmém díle naší pravidelné rubriky se opět vracíme do minulosti, kdy kouzlo města Slaný bylo zachyceno na dobových pohlednicích.

V šestém díle naší pravidelné rubriky se podíváme na Slaný očima tří historických pohlednic, které nás zavedou do časů dávno minulých. Začneme ve Vinařického ulici, jak ji zachytil pohled vydaný nákladem Františka Kubeše ve Slaném. Následuje pohlednice z knihkupectví Františka Holuba, která nám nabízí další obraz města, jak ho znali naši předkové. A nakonec se zastavíme u třetí pohlednice, jejíž zadní strana mlčí o původu, zato však promlouvá skrze obrazový motiv, jenž nám dává nahlédnout do atmosféry tehdejšího Slaného.

Tento reportážně laděný příběh nese silné rysy literární fikce i dobové reality a zahrnuje i kapitolu zasazenou do Slaného.

V pátém díle naší pravidelné rubriky se vydáváme do doby, kdy město Slaný zachycovaly objektivy fotografů a pohlednice místních nakladatelů a tiskařů. Projdeme se kolem Slánské hory, kde si můžeme povšimnout výrazné Hohlwegovy vily, která kdysi sloužila jako mateřská škola – to vše díky pohlednici od L. & P. Praha z roku 1920. Pokračujeme po Nádražní třídě, dnešní Wilsonově ulici, až dojdeme k městské spořitelně, kterou na křižovatce hlídal jeden z mužů zákona. Rubriku zakončíme pohlednicí s dobovou fotografií, která zachycuje historickou módu – v pozadí s tehdejším gymnásiem.

V roce 1917 opustila brány slánské lokomotivky Breitfeld & Daněk pod výrobním číslem 95 zbrusu nová parní lokomotiva určená pro rakouské státní dráhy. Nesla původní označení 170.323 a byla součástí mohutné série výkonných čtyřspřežních strojů, které navrhl slavný konstruktér Karl Gölsdorf. Tyto lokomotivy, známé svou silou a spolehlivostí, se staly páteří nákladní dopravy monarchie i pozdějších ČSD. Slánský závod tehdy patřil mezi významné výrobce parních lokomotiv v Rakousku-Uhersku, již od roku 1912 dokázal produkovat jednu lokomotivu týdně. Slánská lokomotivka byla druhá nejstarší v Českých zemích po Libni, vznikla dokonce dřív než Plzeňská lokomotivka.

Ve čtvrtém díle naší pravidelné rubriky se vydáváme do doby, kdy město Slaný zachycovaly objektivy fotografů a pohlednice místních nakladatelů a tiskařů. Projdeme se slánským náměstím v době trhů, kde se odehrával každodenní ruch městského života, a zastavíme se u pohlednice Františka Kubeše, která nabízí jedinečný pohled od Božího hrobu – místa s hlubokou duchovní i historickou symbolikou. Vše díky pohlednicím vydaným nákladem A. Engsta a Č. Chyského.

Slaný je městem, kde se historie a pohostinnost potkávají u jednoho stolu. V samém srdci města najdeme tři ikonické restaurace, jejichž příběhy sahají hluboko do minulosti — každá s vlastní atmosférou, tradicí i nezaměnitelným kouzlem. Od středověkých základů domu Ungelt, přes rodinné dědictví U zlatého kapra, až po někdejší ruch a vůni české hospody Hamburk.

Ve třetím díle naší pravidelné rubriky se vydáváme do doby, kdy město Slaný zachycovaly objektivy fotografů a pohlednice místních nakladatelů a tiskařů. Přeneseme se ke staré budově městské spořitelny, nahlédneme do světa přádelny H. de Lisera a zakončíme pohledem na Slaný z jihu.

Na příběh této raně barokní Madony jsme narazili při přípravě článku Slaný 2004, kdy jsme porovnávali staré pohlednice a fotografie se současným stavem. Na průčelí slánského klášterního kostela Nejsvětější Trojice dnes hledí z niky nádherná socha Panny Marie na půlměsíci s Ježíškem – vzácná socha, která prošla obdobím zapomnění i záchrany. Je zvláštní, že tato krásná Madona unikala pozornosti všech, nikde o ní není zmínka. Není známa její historie, na rozdíl od kamenných soch u kláštera. Její znovu rozzářená tvář, oživená díky péči odborníků, připomíná nejen hloubku našeho duchovního dědictví, ale i úsilí, s jakým lidé uchovávají krásu pro budoucí generace.

Ve druhém dílu naší pravidelné rubriky se vydáváme do doby, kdy město Slaný zachycovaly objektivy fotografů a rukopisy nakladatelů z místních tiskařských dílen. Přeneseme se k staré budově městské spořitelny, nahlédneme do světa přádelny H. De Lisera a zakončíme pohledem na Slaný z jihu – vše díky pohlednicím vydaným nakladatelstvími Kubík a Hádek, a Rudolf Vokoun.

Přinášíme další výběr článků ze Slánských listů roku 2000, které tehdy nabídly obyvatelům Slaného pestrou paletu témat – od kulturních a duchovních až po zcela praktické.